Duchovní dary: dvacet popisů

Tady je popsáno dvacet darů, kterými se sebereflexe zabývá. Každý popis má stejnou stavbu: podstata daru, jak se projevuje, čím se liší od podobných, jaká má nebezpečí a extrémy, jak ho rozvíjet, kde ho uplatnit a o která místa Písma se opírá.

Vyplnit sebereflexi

Šestnáct darů — podle povahy a sklonů i podle zkušenosti

• Moudrost

  Schopnost uplatnit to, co víme z Písma i ze života, v konkrétní situaci tady a teď. Moudrost neodpovídá na otázku „co je správné obecně“, ale na otázku „co dělat v tomto případě“. Projevuje se v rozhodnutích, ne v úvahách.

• Apoštolská služba

  Schopnost začínat to, co ještě neexistuje: nový sbor, nový směr služby, práci na novém místě. Služba dvanácti apoštolů a Pavla je neopakovatelná — byli očitými svědky Vzkříšeného a položili základ církve, a nikdo dnes nezaujímá jejich místo. Jde o dar průkopníka: takový člověk se pouští do toho, co zatím neexistuje, a dobře snáší nejistotu.

• Víra

  Pevná jistota, že Bůh splní, co slíbil, i když okolnosti tomu nenasvědčují. Nejde o víru společnou všem křesťanům, ale o schopnost držet se cíle déle a klidněji, než se zvenku zdá rozumné.

• Poznání

  Schopnost shromáždit, ověřit a udržet to, co k věci patří: biblický text, fakta, okolnosti. Takový člověk jde otázce až na kořen a umí odlišit spolehlivé od fámy. Poznání samo o sobě nerozhoduje, co dělat — dává materiál k rozhodnutí.

• Štědré dávání

  Schopnost dávat ze svého — peníze, majetek, prostředky — svobodně, včas a bez očekávání vděku. Nejde o výši částky: dar je vidět v ochotě a v lehkosti, s jakou se člověk vzdává toho, co mu patří.

• Evangelizace

  Schopnost mluvit o Kristu s lidmi mimo církev tak, že naslouchají a v rozhovoru pokračují. Takový člověk se nebojí otevřít toto téma s neznámým a nedělá z něj spor. Svědčit jsou povoláni všichni křesťané; tady jde o lehkost a přirozenost, s jakou se to daří.

• Organizační dar

  Schopnost proměnit záměr ve fungující řád: plán, role, termíny, zdroje. Takový člověk vidí, z jakých kroků se dílo skládá a kde se rozpadne. Nemusí nutně vést lidi za sebou — zařídí, aby dílo šlo.

• Vyučování

  Schopnost vysvětlit obsah víry tak, aby mu člověk porozuměl a mohl v něm sám pokračovat. Vyučování nespočívá v tom hodně vědět, ale v tom převést poznání do jazyka posluchače a ověřit si, že k němu doopravdy dorazilo.

• Povzbuzování

  Schopnost povzbudit člověka a pobídnout ho k dalšímu kroku: nevzdat to, co začal, vrátit se, smířit se, pustit se do práce. V novozákonních seznamech je to dar povzbuzování — slovo podpory a pobídnutí obrácené k člověku, ne veřejná řeč z kazatelny.

• Pastýřská služba

  Ochota vzít na sebe dlouhodobou odpovědnost za lidi: znát je, jít s nimi a odpovídat za jejich duchovní stav. Pastýřská služba není funkce, ale způsob vztahu k lidem, který se prověřuje roky, ne výraznými epizodami.

• Vedení

  Schopnost postavit před lidi cíl a vést je k němu tak, že jdou dobrovolně. Vedení se neprověřuje funkcí, ale tím, zda lidé za člověkem jdou, i když je k tomu nikdo nenutí.

• Pomoc druhým

  Schopnost ulehčit druhému část jeho práce, aby se mohl věnovat svému úkolu. Takový člověk ochotně zaujímá druhé místo a nepotřebuje, aby výsledek nesl jeho jméno. V novozákonním seznamu je to dar pomáhání.

• Služba

  Ochota dělat obyčejnou, často nenápadnou práci, kterou sbor potřebuje: připravit, přivézt, uklidit, opravit, být po ruce. Dar je vidět v tom, že taková práce netíží, ale přináší uspokojení.

• Milosrdenství

  Schopnost soucítit tak, že je člověku ve vaší blízkosti lehčeji. Vycítíte cizí bolest dřív, než o ní někdo řekne, a neodvracíte se od ní. Milosrdenství se neprověřuje pocitem, ale ochotou zůstat nablízku.

• Rozlišování duchů

  Schopnost odlišit pravé od falešného: upřímnou víru od hraní, zdravé učení od bludu, dobrou pohnutku od zištné. Tento dar funguje jako varování, ne jako rozsudek nad člověkem.

• Proroctví

  Schopnost vyslovit nahlas to, co od Boha platí pro současnou situaci lidí: pojmenovat hřích, povzbudit, povolat k věrnosti. V Písmu bylo proroctví jen občas předpovědí budoucnosti — častěji je to Boží slovo o tom, co se děje teď. Může být uplatněním toho, co je už zjeveno v Písmu, i živým podnětem od Ducha, ale k Písmu nic nepřidává: řečené se Písmem zkoumá a posuzuje ho i sbor.

Čtyři dary — jen podle prožité zkušenosti

• Mocné činy

  Duch svatý dává dary i dnes a tento není výjimkou: jde o případy, kdy se v odpověď na modlitbu stane to, co nelze vysvětlit přirozeným během věcí. Zázrak ale patří Bohu, ne člověku: nikdo ho nevlastní a nikdo s ním nedisponuje. Vysoký počet bodů znamená, že ve vašem životě byly události, které takto vykládáte.

• Dar jazyků

  Modlitba nebo řeč v jazyce, který se člověk neučil. Jiné jazyky jsou skutečné jazyky, ne opakující se zvuky vydávané za jazyk: o Letnicích slyšel každý svou vlastní řeč (Sk 2,6–11). Duch dává tento dar i dnes. Pořádek pro shromáždění stanoví 1K 14: mluvit jen tehdy, je-li přítomen vykladač, postupně, nejvýš dva nebo tři, a bez výkladu mlčet.

• Uzdravování

  Jde o případy, kdy se nemocnému po modlitbě ulevilo tak, jak se nečekalo. Duch dává tento dar i dnes, uzdravení však patří Bohu: nikdo ho nevlastní a nikdo ho nemůže druhému slíbit. Modlitbě předchází otázka po Boží vůli — zda je Boží vůlí uzdravení, nebo zda se člověk připravuje na odchod.

• Výklad jazyků

  Schopnost předat shromáždění smysl toho, co zaznělo v neznámém jazyce, aby to posluchače budovalo. Protože jiné jazyky jsou skutečné jazyky, vykladač má blíž k překladateli: předává řečené, nevymýšlí si podle dojmu. Dar je neoddělitelný od daru jazyků: podle 1K 14 je bez výkladu řečené ve shromáždění druhým k ničemu, a pak má ten, kdo mluví, mlčet.