Duchovní dar

Povzbuzování

Schopnost povzbudit člověka a pobídnout ho k dalšímu kroku: nevzdat to, co začal, vrátit se, smířit se, pustit se do práce. V novozákonních seznamech je to dar povzbuzování — slovo podpory a pobídnutí obrácené k člověku, ne veřejná řeč z kazatelny.

Jak se projevuje

Dobře rozumíte tomu, jak se utvářejí vztahy mezi lidmi, a říkáte to, co je právě potřeba
Pomáháte člověku krok za krokem dostat se z těžkostí a nerozhodujete za něj
Po rozhovoru s vámi lidé odcházejí s novou silou, ne jen s pocitem účasti
Umíte říct nepříjemnou věc tak, že se člověk neuzavře
Volají vás, když se někdo chystá všechno vzdát

Podobné dary

Milosrdenství — zůstává nablízku v bolesti a nespěchá; povzbuzování volá dál a nabízí krok
Vyučování — vysvětluje, jak věci fungují; povzbuzování pobízí k uplatnění
Pastýřská služba — bere odpovědnost za člověka dlouhodobě; povzbuzování může působit jednorázově

Nebezpečí a extrémy

Pobízení se mění v nátlak a člověka ženou rychleji, než stačí jít
Povzbuzování se stává povinným optimismem a truchlit ve vaší blízkosti je nepříjemné
Připoutáváte lidi k sobě a bez vašich slov přestávají jednat

Jak ho rozvíjet

Učte se prvních deset minut rozhovoru mlčet
Ověřujte si, jestli člověka voláte tam, kam potřebuje jít on, nebo tam, kam vede vaše vlastní cesta
Vracejte se k lidem po měsíci: povzbuzení se pozná podle toho, co z něj zůstalo
Ujasněte si, kde končí povzbuzování a začíná práce pro odborníka

Kde ho uplatnit

Provázení lidí v těžkém období
Služba smíření
Práce s těmi, kdo se od sboru vzdálili
Podpora služebníků a dobrovolníků

Písmo

Ř 12,8 · Žd 10,24–25 · 1Te 5,11

Poznámka

Dřívější název v papírové verzi z roku 2004 byl „Kazatelství“. Dar byl přejmenován, protože všech devět tvrzení škály popisuje povzbuzení a podporu (řec. παράκλησις, Ř 12,8), ne kázání z kazatelny. Název je vhodné potvrdit při teologické korektuře.