Duchovní dar

Proroctví

Schopnost vyslovit nahlas to, co od Boha platí pro současnou situaci lidí: pojmenovat hřích, povzbudit, povolat k věrnosti. V Písmu bylo proroctví jen občas předpovědí budoucnosti — častěji je to Boží slovo o tom, co se děje teď. Může být uplatněním toho, co je už zjeveno v Písmu, i živým podnětem od Ducha, ale k Písmu nic nepřidává: řečené se Písmem zkoumá a posuzuje ho i sbor.

Jak se projevuje

Otevřeně říkáte člověku, co považujete za špatné, když ostatní mlčí
Nesouhlasíte s tím, co okolí považuje za omluvitelné
Dokážete jít proti mínění svého okolí, když to vyžaduje pravda
Mluvíte o hříchu tak, že člověk slyší výzvu, ne jen obvinění
Vaše slova vracejí lidi k tomu hlavnímu, ne k vaší osobě

Podobné dary

Rozlišování duchů — vidí pravost a pohnutku; proroctví vyslovuje slovo určené lidem
Vyučování — vysvětluje pravdu; proroctví ji uplatňuje na současnou situaci lidí
Povzbuzování — dodává sílu a volá ke kroku; proroctví často začíná usvědčením

Nebezpečí a extrémy

Usvědčování se stává žánrem a všechno vyřčené zní jako rozsudek
Vlastní příkrost se vydává za věrnost Bohu a nikdo nemůže vyslovit kritiku na oplátku
Slovo zazní bez lásky a bez ochoty zůstat s tím, komu bylo řečeno
Dar se zužuje na předpovídání budoucnosti. Co se nesplnilo, prohlásí se za špatně pochopené, a soukromá „slova“ o manželství, operaci nebo stěhování na člověka dopadají tíhou, kterou nemůže ověřit

Jak ho rozvíjet

Všechno vyřčené poměřujte Písmem: Písmo stačí a proroctví k němu nic nepřidává
Domluvte se, že to, co řeknete, posoudí dva tři zralí služebníci — je to řád, ne nedůvěra
Začínejte u sebe: co říkáte druhým, vztahujte i na vlastní život
Učte se mluvit ve vhodnou chvíli a mezi čtyřma očima, pokud jde o jednoho člověka
Zůstaňte s člověkem i po rozhovoru

Kde ho uplatnit

Služba slovem ve sboru
Posuzování těžkých rozhodnutí rady
Práce s mládeží v otázkách svědomí
Osobní rozhovor s tím, kdo sešel z cesty

Písmo

Ř 12,6 · 1K 14,3 · Sk 15,32